Ranhojička (Lukáš Meisel)

Anotace:
Jednoho dne zmizí sedmiletý Patrik a policie je při pátrání bezradná, protože jeho stopa končí uprostřed lesa. Následně sedmnáctileté Šárce v prostorách školy místní delikvent Martin ukradne deník a zveřejní ho na internetu. Obsah deníku vzbudí pozornost mladé Sandry, která díky schopnosti vidět auru dokáže stopovat, koho či co se jí zamane. Když skrze zveřejněný text deníku Šárku vysleduje, zjistí, že není jediná, koho dívka zaujala. Na scéně se objeví doktor Pé, doktorand molekulární biologie a genetiky, který také disponuje silnými schopnostmi, a i jeho zajímá obsah deníku, který Martin zveřejnil. Rozhodne se tedy chlapce vyhledat, unést, získat od něj o dívce potřebné informace a posléze si ho ponechat pro další pokusy související s jeho výzkumem.

Co je ale doktor Pé zač? A jaké úmysly má ve skutečnosti Sandra? Podaří se Martinovi uniknout? A co všechny tak zaujalo na deníku obyčejné puberťačky?
(Zdroj: Databáze knih)

Moje psaná recenze:

Ostrava jako nikdy předtím
Česká urban fantasy. Říkáš si — existuje vůbec? Existuje. A Ranhojička od Lukáše Meisela je důkazem, že nejenže existuje, ale může být výborná. Děj se odehrává v Ostravě — a to není jen kulisa. Město je přítomné, živé, poznatelné. Je příjemné číst českou fantastiku, která se nestydí za místo, kde žijeme.

O čem to je — bez spoilerů
Příběh sleduje několik postav, jejichž osudy se postupně propletají způsobem, který autor dávkuje s rozmyslem. Poznáváme Šárku — sedmnáctiletou adoptovanou dívku, která má zvláštní dar: dokáže vnímat pocity druhých lidí, číst v jejich emocích, a v určitých situacích i v myšlenkách. Šárka si na radu své psycholožky píše deník — a právě ten se stane klíčem k celému příběhu, když ho spolužák Martin ukradne a anonymně zveřejní jako blog na internetu.
Paralelně sledujeme pohřešovaného sedmiletého Patrika, jehož stopa záhadně mizí uprostřed lesa. Policie tápe. A na scéně se objevují postavy, jejichž záměry nejsou hned čitelné — Sandra, která vidí aury a umí stopovat lidi, a záhadný doktor Pé, jehož schopnosti a cíle jsou ze všech postav nejznepokojivější.

Světobudování: Probuzení a Neprobuzení
Jedním z nejsilnějších prvků knihy je způsob, jakým Meisel buduje svůj svět. Lidé jsou buď Probuzení — tedy ti, kdo si uvědomují a ovládají své nadpřirozené schopnosti — nebo Neprobuzení. A pak jsou ještě ti, kteří se teprve probouzejí, kteří svůj dar tuší, ale nerozumí mu.
K tomu přichází jedno z nejzajímavějších morálních rozdělení, které jsem v české fantasy četla: Cesta Světla a Cesta Stínu. Cesta Světla je pomalejší, je postavená na dávání a vzájemnosti. Cesta Stínu je rychlejší, mocnější — ale Probuzený na ní vědomě čerpá energii z Neprobuzených. Šárka stojí před volbou. A sledovat tuto volbu — to je jedna z věcí, která dělá tuto knihu víc než jen zábavné čtení.

Postavy, které stojí za zmínku
Šárka je skvěle napsaná hlavní hrdinka. Není dokonalá, není všemocná — je to teenager, který se vyrovnává s tím, že ztratil soukromí, že mu někdo vzal něco velmi osobního a vystavil to světu. Její reakce jsou autentické, její zranitelnost je viditelná. A přesto jedná.
Doktor Pé je jedním z nejlepších záporných charakterů, které jsem v české literatuře potkala. Není to karikatura zla — je to člověk s logikou, s cílem, s metodou. To ho dělá skutečně znepokojivým. Co dělá uneseným dětem, proč manipuluje vzpomínkami, v jakých podmínkách je drží — to jsou momenty, kdy se mi skutečně sevřelo srdce. A ano, místy se objevily slzy.
Sandra je postava, jejíž skutečné záměry autor odhaluje pomalu a chytře. Nelze jí hned věřit, nelze ji hned odsoudit — a to je přesně to, co dobré vyprávění potřebuje.

Co oceňuji nejvíce
Autor umí pracovat s víceliniovou strukturou příběhu. Střídá perspektivy, přeskakuje mezi postavami — a přesto nikdy neztrácí nitku. Každá kapitola někam vede. Každá informace se někdy vrátí. Pátrání kriminalisty, rodinné zázemí Patrika, minulost doktora Pé — to vše do sebe zapadá.
Velmi silné jsou pasáže věnované vzpomínkám. Způsob, jakým Meisel ukazuje, jak lze vzpomínku nahradit, přepsat, jak z reálného traumatu udělat sen — to je znepokojivé tím nejlepším způsobem.
Oceňuji také, že kniha neklouže po povrchu dospívání. Šikana, týrání v rodině, ztráta soukromí, hledání identity adoptovaného dítěte — tato témata jsou přítomná, nejsou trivializovaná, ale ani nejsou samoúčelná. Zapadají do příběhu přirozeně.

Závěr
Ranhojička je kniha, která mě překvapila. Česká urban fantasy zasazená do Ostravy, s propracovaným systémem schopností, uvěřitelnými postavami a příběhem, který graduje do závěru, jenž zanechá spoustu otázek — a chuť číst dál. Těším se na pokračování.

Poděkování: Moc děkuji autorovi, který mi poskytl knihu k recenzi.

Diskuze

Pro přidání komentáře se musíš registrovat a přihlásit.