Vraždíme vrahy (S. T. Ashmanová) - Temný zločin #2

Anotace:
Co se stane, když vezmete spravedlnost do svých rukou? Když se v Bostonu znovu objeví dávný nepřítel, Lea Nachtnebelová a agent FBI Liam Richter se pouštějí do smrtícího závodu a snaží se zastavit novou vlnu brutálních vražd. Jejich spolupráce však není vůbec jednoduchá. Lea, mstitelka, která bojuje ohněm proti ohni, si přímo libuje v porušování pravidel. A povinností vázaný Liam ví, že je stejně nebezpečná jako zločinci, které spolu pronásledují. Přesto se snaží jí věřit. Jejich křehké spojenectví je podrobeno zkoušce, když nová agentka přichází s otázkami, na které si nemohou dovolit odpovídat, a houstne nebezpečí, kterému nemohou uniknout. V této smrtelné hře na kočku a myš mají Lea a Liam jen dvě možnosti: lovit – nebo být loveni.

V napínavém pokračování úspěšného thrilleru Vraždím vrahy se vrací světoznámá koncertní pianistka Lea Nachtnebelová a agent FBI Liam Richter – tentokrát jako nesourodá dvojice, balancující na ostří nože mezi důvěrou a obezřetností.
(Zdroj: Databáze knih)

Moje psaná recenze:

Když spravedlnost nemá adresu
Napětí, psychologie a nesourodá dvojice, která funguje přesně proto, že by neměla.

Hra na dvě strany
Jsou knihy, které tě vtáhnou pomalu. Zahřejí, rozbalí svět a pak teprve ukážou zuby. A pak jsou knihy, které ti od první stránky řeknou — tady se nezdřímeš.
Vraždíme vrahy od S. T. Ashmanové patří do druhé skupiny. Druhý díl série Temný zločin navazuje přesně tam, kde první skončil — a hned na začátku dává jasně najevo, že si s tempem nebude hrát. Tři sta jedenáct stran, které přečtete v několika sezeních ne proto, že musíte, ale proto, že prostě nemůžete přestat.

Lea a Liam — duo, které nedává smysl, a přesto funguje
Slavná pianistka Lea Nachtnebelová je žena, která vystupovala výhradně v bostonské síni — dokud neudělala výjimku pro italské Koloseum. Papežové, premiéři, prezidenti — všichni za ní chodili do Bostonu. Teď Lea udělala výjimku. A výjimky v jejím životě nikdy nepřijdou bez ceny.
Agent FBI Liam Richter ví, co Lea je. Ví, že porušuje pravidla. Ví, že je stejně nebezpečná jako lidé, po kterých společně jdou. A přesto se snaží jí věřit — protože bez ní to nepůjde.
Tohle křehké spojenectví je srdcem celé knihy. Ashmanová ho buduje s pozoruhodnou přesností — nedává čtenáři snadné odpovědi na otázku, jestli si mají věřit. Místo toho nás nechává pochybovat spolu s nimi. A to je přesně ten druh napětí, kvůli kterému se ke knize vracíš ještě ve chvíli, kdy bys měla spát.

Vrahové, kteří se vrátit neměli
Sekáč z Pobřeží. Vrah z kolejí — o kterém jsme si v prvním díle mysleli, že byl spravedlivě potrestán. Nebyl. Je geniální. A Lea je proto velmi opatrná.
Ashmanová buduje psychologický portrét vraha způsobem, který je znepokojivý právě proto, že je uvěřitelný. Nejde jen o brutalitu — ta v knize přítomná je a autorka ji nepopisuje se zaváhnutím. Jde o inteligenci za ní. O systém. O člověka, který myslí o několik kroků napřed a baví ho to.
K tomu přibývají nové postavy. Tajemný Novak, jehož přítomnost Lea cítí jako špatné znamení. Agentka Rose, která jde po jiné stopě než všichni ostatní — sama, bez vysvětlení. A Luco Domizio, jehož identita a záměry nejsou hned jasné.
Každá z těchto postav přidává do příběhu vrstvu. Žádná není zbytečná.

Když se osobní prostor prolne s pracovním
Jednou z nejsilnějších rovin celé knihy je Liamův osobní příběh. Sára, jeho expartnerka, chce vzít jejich dceru. Lže u soudu. A Liam — agent FBI, který nikdy nebyl nevěrný ani neublížil — se najednou ocitá v situaci, kdy spravedlnost neslouží tomu, kdo ji zaslouží.
Ashmanová tuto linku nezlehčuje a nepoužívá ji jen jako kulisu. Je to připomínka, že témata knihy — spravedlnost, křivda, pomsta — nejsou jen záležitostí vrahů a jejich obětí. Jsou každodenní. A o to víc bolí.

Spravedlnost jako otázka, ne jako odpověď
Co se stane, když soud spravedlnosti nedostojí? Když člověk, který otrávil vodu a zničil životy, odejde ze soudní síně na svobodu — a ještě chce o tom napsat knihu?
Ashmanová si tuto otázku neodpovídá za čtenáře. Nechává nás sedět v tom nepohodlí spolu s postavami. A to je přesně to, co dělá z tohoto thrilleru něco víc než jen dobře napsanou detektivku.

Verdikt
Vraždíme vrahy jsou pokračování, které nezklamává. Tempo, psychologie, nesourodá dvojice na ostří nože a otázky, na které nejsou snadné odpovědi. Autorka píše zajímavě i tehdy, když popisuje to brutální — a to není samozřejmost.
Příběh se všemi postavami jsem žila. A to říkám jako nejvyšší možný kompliment.

Poděkování:Děkuji nakladatelství Jota za recenzní výtisk. Moc si této spolupráce vážím.

Diskuze

Pro přidání komentáře se musíš registrovat a přihlásit.