Rozcuchaní: Básníci na pestrém spektru (Markéta Řeřichová)

Anotace:
Almanach Rozcuchaní – básníci na pestrém spektru představuje výběr současné poezie autorů, jejichž tvorba vyrůstá ze zkušenosti neurodiverzity, citlivosti k jazyku a odlišného vnímání reality. Publikace propojuje literární tvorbu s tématy identity, křehkosti, imaginace a hledání místa ve světě. Projekt zdůrazňuje hodnotu rozmanitosti hlasů a přináší autentická svědectví o možnostech jazyka, tvořivosti a lidské zkušenosti. V almanachu naleznete tyto autory: Markéta Řeřichová, Woÿta, Františka Vrbenská, Yelizaveta Yevsyukova, Petr Koudelka, Hana Jonášová, Květoslava Salmonová, Terezie Neradilová, Nikola, Radek Vohlídka, Kamila Peremská, Eva Pechoušová, Sisi Novak, Paul Nemo Ermite, Martina Koubová Zábranská
(Zdroj: Databáze knih)

Moje psaná recenze:
Básně, které se musí nechat na sebe působit
Almanach patnácti hlasů o neurodiverzitě, jazyce a lidské zkušenosti, která se nevejde do jediné definice.

Když recenzentka váhá — a pak neváhá
Přiznám se upřímně: když mě Markéta Řeřichová oslovila s prosbou o recenzi básnické sbírky, ve mně hrklo. Recenzuji všechny žánry — ale básně se recenzují jinak. Próza Vám řekne příběh. Poezie Vám příběh nedovolí. Místo toho Vás vezme za ruku a zavede Vás někam, kde příběhy vznikají — do prostoru mezi slovy, do místa, které si každý čtenář dostaví sám.
Nakonec jsem souhlasila. A jsem ráda.

Co je Rozcuchaní
Almanach Rozcuchaní: Básníci na pestrém spektru vydalo nakladatelství Kabinet v březnu 2026. Je to kolektivní básnická sbírka pod vedením Markéty Řeřichové, která sdružuje tvorbu patnácti autorů: Markéty Řeřichové, Woÿty, Františky Vrbenské, Yelizavety Yevsyukové, Petra Koudelky, Hany Jonášové, Květoslavy Salmonové, Terezie Neradilové, Nikoly, Radka Vohlídky, Kamily Peremské, Evy Pechoušové, Sisi Novak, Paula Nema Ermite a Martiny Koubové Zábranské.
Spojuje je zkušenost neurodiverzity — odlišného vnímání reality, citlivosti k jazyku a světu kolem. A ze všech těchto různých míst vznikly básně, které jsou jiné, a přesto tvoří celek.
Sto sedmnáct stran. Každý autor má svůj oddíl, svůj medailonek a svůj hlas. Sbírku doprovázejí nádherné černobílé ilustrace od Aleny Stiborové a Julie Jasné — tiché, přesné, přirozeně srostlé s textem.

Číst pomalu — nebo vůbec nečíst
Knihu, kterou bych za jiných okolností přečetla za den, jsem četla několik dní. Záměrně. Protože tyto básně nepočkají, až si je přečtete a půjdete dál. Chtějí, abyste zůstali.
Jako dítě jsem básně milovala — účastnila jsem se recitačních soutěží a jednou jsem postoupila do krajského kola. Přesto mě tahle sbírka dostihla jinak než cokoliv, co jsem tehdy recitovala. Některé básně mi svíraly srdce bolestí, touhou, smutkem. Jiné mi daly na chvíli klid. A jiné mě nechaly s otázkou, na kterou jsem odpověď nehledala — protože otázka sama stačila.
Pocity z této sbírky potřebuji ještě nechat na sebe působit. To je, myslím, nejlepší věc, co o poezii můžete říct.

Hlasy, které se příliš často nepřepočítávají
Zvláštní síla tohoto almanachu spočívá v jeho záměru. Markéta Řeřichová dala prostor autorům, kteří jsou autističtí, ostatní jinak "jiní", ADHD, nadání, navíc často s dvojí výjimečností, PTSD, AuDHD a podobné — lidem, jejichž hlasy jsou ve veřejném prostoru příliš často přehlíženy, ignorovány nebo záměrně odsouvány na okraj.
Udělat z neurodiverzity nikoli téma, ale východisko — to je jiný přístup. Básně nevznikají o neurodiverzitě, vznikají z ní. A to je rozdíl, který čtenář cítí na každé stránce. Není tu vysvětlování ani osvěta. Je tu jazyk, ve kterém tito lidé opravdu žijí.
Bylo by smutné tyto hlasy nevidět. A tato kniha je vidí.

Jeden z autorů a osobní moment
Mezi autory sbírky je Woÿta — básník, který studoval stejnou školu jako já. Tato náhoda mě při čtení zastavila. Je v tom něco zvláštního, když literatura propojuje lidi přes čas a okolnosti, které by je jinak nikdy nespojily. Tento almanach takových propojení nabízí celý seznam.

Ilustrace jako tichý dialog
Černobílé ilustrace od Aleny Stiborové a Julie Jasné nejsou doprovod — jsou součástí. Nepřekrývají text, ale otevírají ho. Jsou tiché tam, kde básně mluví. A přicházejí tam, kde slova nestačí.

Verdikt
Rozcuchaní jsou sbírka, která si zaslouží čas. Nejde ji uspěchat. Nejde ji konzumovat. Jde ji pouze prožít — každý hlas jinak, každou báseň vlastním tempem.
Markéta Řeřichová s kolektivem patnácti autorů a nakladatelstvím Kabinet udělali něco důležitého — ukázali, že rozmanitost hlasů není kompromis. Je to přesně to, čím literatura být má.

Poděkování: Děkuji Markétě Řeřichové za recenzní výtisk — moc si té důvěry vážím.

Diskuze

Pro přidání komentáře se musíš registrovat a přihlásit.