Luciina volba (Dagmar Berková)

Anotace:
Hluboce lidský příběh založený na skutečných událostech, jímž se jako červená niť vine touha po lásce, uznání a svobodném rozhodování o vlastním životě. Osmnáctiletá Anna, postižená dětskou obrnou, se vzbouří proti kruté výchově a údělu služky, který jí určila matka. Na podzim roku 1938 se bez podpory rodiny vydává ze zaostalé slovenské vesnice do Bratislavy a dále do Prahy. Tady si chce splnit svůj sen vystudovat medicínu. Annina odhodlaná povaha ovlivní i její dceru Lucii. Matčina tvrdá výchova, plná předsudků, přinese vzdor, nevěru, a nakonec i rodinnou tragédii.
(Zdroj: Databáze knih)

Moje psaná recenze:
Autorka nám předkládá příběh dvou generací žen. Anny a Lucie. Matky a dcery. Vyprávění je zasazené do 20. století. Jeho počátek je v malé vesnici na Slovensku před druhou světovou válkou, kde se narodí Anna, která je prvním dítětem, a zejména její otec se netají zklamáním, že prvorozeným není syn. Anna později onemocní dětskou obrnou a pozbývá schopnosti chodit. Zde nás příběh vede k popsání nepochopení a odtažitosti jejích rodičů, kteří jí nedokázali poskytnout dostatek lásky a péče. Přes nepřízeň osudu Anna se nejen naučí chodit, ale studuje a později odchází na studia medicíny do Prahy. I v dalším životě se potýká s následky svého onemocnění, které se odráží i v jejím vztahovém životě. Až potkává Viléma, jehož život je zase poznamenám vzpourou proti rodičům ohledně volby studia a následného povolání.Postupně se dostáváme dál, kde Anna a Vilém mají vlastní děti, přičemž po narození dvojčat, Martina a Lucie. Přesto, že Anna již doma měla syna tak při druhém těhotenství studovala. Dvojčata pro ni i lékaře byly velkým překvapením. Její manžel je k dětem despotický a krutý, protože sám nepoznal lásku. Setkáváme se s vylíčením poměrů Československa v období komunismu, normalizace o sametové revoluce. Pokrytectví a zlovůle lidí, nedůvěra, obavy a nenaplněné ambice. Luciin příběh je pak od počátku podbarven její více než sourozeneckou láskou k Martinovi. Hledání úniku a důvodů, proč věci byly, jak byly a jsou, jak jsou.Kniha je psána poměrně čtivě, jedná se o popisné vyprávění, které má často až kronikářský charakter. Začátek knihy byl velmi slibný, a vzbudil ve mně dojem, že mám v rukou zajímavou a knihu, která může lidem, kteří se ocitnou v těžkých životních zkouškách dodat naději. Čím víc se ale děj odvíjel, tato představa mizela. Vše se propadá do stále většího zoufalství a bezvýchodnosti. Nikdo nedokáže překonat křivdy ať už skutečné nebo domnělé. Postavy se stávají nesympatickými, jejich jednání je stěží pochopitelné. Jednání a uvažování většiny z nich není v podstatě vysvětleno, jako by byly bez vnitřních emocí, jen zlými loutkami v divadle. Měla jsem pocit, že je čtenáři předkládáno, jak má každou situaci vnímat, co si má myslet, a to už od počátku, kdy jednání rodičů vůči Anně, je podáno jako krutost a chladnost, ovšem odtrženě od kontextu celé doby a poměrům na slovenském venkově v období první republiky. Po přečtení knihy ve mně přetrvávají určité rozpaky. Mimo zmíněné předkládání všeho na „stříbrném podnose“ jsem se občas ztrácela a musela hledat, kdo si danou věc vlastně myslí, protože v monolozích jsou míseny úvahy více postav. Kniha Luciina volba určitě není špatnou četbou, zejména pro čtenáře, kteří nechtějí nad věcmi příliš přemýšlet a spíše se nechávají strhnout mnohokrát možná až příliš krutým popisem nejen rodinných událostí. Nechává nahlédnout do atmosféry poválečného Československa a ukazuje ho v šedých barvách s nádechem vnitřního chladu a strachu. Také nám ukazuje dobu normalizace až po rok 1998. Chcete vědět víc? Co vlastně Lucii potká, co zaviní? Najde Anna jednou pro svoji dceru pochopení a proč se svých dětí nikdy nezastala před jejich otcem? V čem je zásadní volba?

Za knihu k recenzi děkuji autorce.

Diskuze

Pro přidání komentáře se musíš registrovat a přihlásit.